Nejlepší módní vynálezy: Jaké to jsou?

Bez kterého vynálezu souvisejícího s módou byste si už neuměli představit svůj život? Nemluvíme teď o virtuálním půjčování oblečení známých návrhářů vašemu avatáru nebo pořizování si nového oděvu vyrobeného z mořských řas, kukuřice nebo kapoku. A dokonce ani o umělé kůži na bázi jablečného pektinu. Mluvíme o zdánlivých maličkostech z oblasti módy, které lidem daly možnost inovativní myšlenky realizovat. Jak moc navazujeme na tradiční umění tkalců, barvířů a dalších mistrů řemesel souvisejících s produkcí módy?

Už ani bourec – znáte mírumilovné hedvábí?

Výroba hedvábí sahá několik tisíc let zpátky do Číny, která si tajemství zpracování hedvábí dlouho bránila. Do Evropy se hedvábí dostalo po vyplenění Konstantinopole, ale bourci morušovému se zde kvůli nedostatku stromů moruše bílé moc nelíbilo. Rád její listy hojně konzumuje. Vlákna musela být neporušená, proto bylo získávána z larev před vylíhnutím. Jakousi alternativou je „ahimsa“ hedvábí (mírumilovné hedvábí), které se získává až po opuštění kokonu motýlem. Být bourcem, měli bychom mít radost, že doba takto pokročila…

Barviva minulosti pomáhají zemědělcům současnosti

Egypťané, Číňané a Řeci používali k barvení rostliny a minerální barviva. Každý odstín, který byl připravován barvířem, byl jedinečný. Chemická barviva začala být používána až s nástupem průmyslové výroby. Barvení látky je trochu alchymie. Je zajímavé, že i tak negativní událost, jakou byl únik radioktivní látky Cs-137 ve Fukušimě, dal místním farmářům nový podnět k pěstování rostliny, ze které získávají „indigo“ barvivo. Dlouho za podpory vědců řešili dekontaminaci lesů a polí. Kromě ozdravování vody a půdy, hledali rostliny, které v této půdě mohou růst, a které lze bezpečně použít. Zjistili, že se zde dobře daří anthuriím, ale také jednomu druhu rdesna (persicaria tinctoria). Modré barvivo z této rostliny se tak začalo v této části Japonska opět využívat a dalo této lokalitě určitou naději do budoucna.

Proměny gumy v čase

Je to už pět století, co nás Aztékové seznámili s kaučukem. Vyráběli z něj míče, ty dovezl Kryštof Kolumbus i ze své výpravy do Evropy. V druhé polovině 18. století se ve Francii začala guma používat i pro oděvy – nepromokavé kabáty, šle nebo podvazky.  Byl to experiment, protože tato guma byla velmi tvrdá a neuměla odolávat počasí. To se později změnilo objevením vulkanizace a zkoumání průmyslových možností latexu. Patent na výrobu pruženky získal v roce 1845 Stephen Perry. Také Thomas Hancock měl obří podíl na tom, že se guma začala používat na různé části oděvů/obutí. Ale tihle pánové navázali na vynálezy jistého Johanna Nepomuka Reitthoffera z Moravy, který s vynálezy ve stejném oboru začal už okolo roku 1824. Klobouková guma (pruženka) je vlastně obšitá guma a řada průmyslových podniků na našem území se její výrobou později úspěšně dlouhé desítky let živila.

Jak vznikl zip?

Dva ozubené pásy s jezdcem byly patentovány v roce 1917, ale první pokusy o vynalezení zipu jsou zmapované již v polovině 19. století. Zpočátku zip mohli ocenit vojáci, kterým nebyla zima (pod uniformu zapnutou zipem tolik neprofukovalo). Dělit je můžeme podle materiálu, ze kterého jsou vyrobené a podle směru, kterým je možné zapínání posunovat. Každý rok se vyrobí několik miliard kusů zipů (suchý zip tam nepočítáme, ten funguje na jiném principu – vymyslel jej v roce 1948 švýcarský inženýr na procházce se svým psem, kterému na srsti ulpěly úbory lopuchu). Šikovnější jedinci si umí opravit rozbitý zip jen za pomoci kleštiček, kterými zmáčknou jezdce a opatrně jej nasadí zpátky na ozubené pásky. Pro hladší rozevírání problematického zipu se používá grafitová tužka, mýdlo (resp. krejčovské mýdlo).

Knoflíky a patentní cvočky

Jedny z nejstarších knoflíků spadají do bronzové doby (Čína, Skotsko), jejich funkce byla prý dekorativní. Lidé v pravěku používali spíše trny nebo jehlice z rybí kosti. No, to nezní úplně prakticky. Ale knoflíků je celá řada druhů (a cca 17 obvyklých velikostí). Obdobím rozmachu rozličných knoflíčků bylo rokoko, kdy mohly být použity až desítky knoflíčků na jednom kuse oblečení. Tato móda se zalíbila, jak šlechticům, tak vojákům. Vyráběny byly z přírodních i syntetických materiálů. A některé knoflíky americké a britské armády v sobě měly zakomponované také miniaturní kompasy. V roce 1903 vymyslela skupina mužů stroj na výrobu stiskacích knoflíků (cvočků) a tak vznikla světoznámá značka lehkého kovového zboží - KOH-I-NOOR.

Kterou všední věc byste nemohli postrádat vy sami?